Jde o základní přehled legislativních platných norem, které jsou průběžně novelizovány (obměňovány a doplňovány) v souvislosti s činností Parlamentu a Senátu České republiky. U zákonů i dalších právních norem je platné vždy pouze aktuální znění, tedy to které vyšlo jako poslední ve Sbírce zákonů České republiky (Sbírka vychází jako časopis periodicky a obsahuje číslované a paragrafované znění zákonných norem, tak jak byly schváleny).

     Občanské sdružení (podstatou je člověk) – sdružuje občany nebo i právní subjekty, které mají společný zájem a chtějí tento zájem prosazovat. Občané mohou svobodně zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby apod. Výkon sdružovacího práva nevyžaduje povolení, je založen pouze na registračním principu (všechna občanská sdružení musejí být podle stávající legislativní úpravy registrována za stanovených podmínek na Ministerstvu vnitra).
     Obecně prospěšná společnost (podstatou je činnost) – je právnickou osobou, která poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek (musí být registrována v obchodním rejstříku za specifických podmínek).
     Občanská iniciativa – skupina nejméně 500 fyzických osob starších 18 let písemně podporujících vyjádření veřejnosti.
     Sdružení obcí – sdružuje obce za určitým cílem a pro řešení konkrétních problémů (je nutno jej odlišit od mikroregionu, který vzniká za zcela jiným účelem a zejména ekonomických důvodů).
     Komunitní koalice – jsou otevřená sdružení neziskových organizací, občanů i politických subjektů působících v jedné obci. V komunitní koalici jsou zastoupené neziskové organizace pracující v různých oborech, složení komunitní koalice odráží místní společnost a její zájmové skupiny. Komunitní koalice neziskových organizací umožňuje kromě společného využívání zdrojů vidět problémy z širšího hlediska, než jen z jejich oborového a systematicky se zabývat problémy rozvoje obce.
     Nadace (podstatou je majetek) – je účelovým sdružením majetku pro podporu obecně prospěšných aktivit. Nadace musí mít základní jmění nejméně 500 000,-Kč, aktivity podporuje z výnosů tohoto základního jmění, z darů a dalších příjmů. Fyzické a právnické osoby si mohou dary nadacím odečítat od daňového základu. Nadace v zásadě pouze financuje prospěšné aktivity. Nadace nesmí podnikat, nesmí mít příjmy z „vlastní činnosti", pouze výnosy z majetku, dary, atp.
     Nadační fond – má podobné postavení a účel jako nadace, nemusí však mít základní jmění a dary nadačnímu fondu nelze odečítat od daňového základu. Nadační fond mívá omezenou dobu trvání a konkrétnější cíle nebo účely pro shromažďování prostředků. Nadační fond nesmí podnikat, nesmí mít příjmy z „vlastní činnosti", pouze výnosy z majetku, dary, atp.
     Občanská iniciativa v zahraničí – musí být zaregistrována v České republice u Ministerstva vnitra, stejně jako jiné organizace a předložit dokumenty v češtině ke schválení
     Akční plánování (plánování občanských aktivit) – je jedním z mnoha způsobů komunálního plánování. Je novou technikou řízení rozvoje města. Strategie a činnosti jsou směrovány k tomu,aby všechny zainteresované strany pracovaly společně na pečlivě zorganizovaných akcích, které jsou vedeny týmem nezávislých specialistů.
     Místní agendy 21 – strategický plán rozvoje společnosti, který určí hlavní směry odstraňování negativních projevů naší civilizace v různých směrech (sociální rozdíly mezi bohatým a chudým světem, nedostatky ve zdravotní péči, globální ohrožení životního prostředí, expanze lidských sídel, nárůst populace atd.). Smyslem a úkolem je na základě širší společenské dohody a souhlasu reagovat na místní úrovni a v daném regionu, městě nebo obci na celosvětové problémy vytvořením strategického plánu místního rozvoje a stanovením a dodržováním podmínek udržitelného rozvoje jednotlivých problémových oblastí společnosti v regionu. Cílem je dosažení zajištěné a vyšší kvality životního prostředí pro obyvatele navazující na vlastní možnosti rozvoje regionu do budoucnosti.

     Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Základní působnost obce je rozdělena do samosprávné a přenesené působnosti. Obec v samostatné působnosti zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy, např. schvaluje program rozvoje územního obvodu obce a provádí kontrolu jeho plnění, rozhoduje o vyhlášení místního referenda a realizaci jeho výsledků, má na starost čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadnou likvidaci, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Při výkonu přenesené působnosti se obec řídí zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích i usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy. Úkoly v přenesené působnosti plní na úrovni obce vždy obecní úřad, popřípadě pověřené komise obecní rady. Do oblasti přenesené působnosti obcí patří např. výkon funkce stavebního úřadu, státní správa v oblasti školství a životního prostředí atd. Výkon přenesené působnosti obce může starosta obce přenést na komise obecní rady (např. komise životního prostředí).
     V oblasti přenesené působnosti výkonu státní správy mají obce řadu oprávnění daných příslušnými zákony. Jedná se o ochranu životního prostředí při výstavbě, posuzování vlivů na životní prostředí, ochranu vod a vodního hospodářství, ochranu ovzduší, odpady, ochranu přírody a krajiny, ochranu půdy, ochranu lesa, myslivost a ochranu zvířat, a ochranu a využití nerostného bohatství.
     V současné době komunikace občana s obecním zastupitelstvem, obecní radou a obecním úřadem může být poměrně složitá. Obecní zastupitelstvo může ve svém jednacím řádu umožnit aktivnější účast veřejnosti na jednání, tedy povolit občanům vystupovat i podávat náměty a připomínky. Jinak občan má právo se účastnit jednání, ale nemůže nijak do něho zasahovat. Obecní rada projednává a řeší návrhy, připomínky atd. předložené členy obecního zastupitelstva, komisemi a občany obce. Přitom občan nemá možnost ovlivnit jednání rady. Aby se obecní rada musela návrhem zabývat, musí ho předložit občan návrhem dotčené obce. Obecní úřad je v současné době povinen poskytnout informace o životním prostředí na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Jinak je třeba sledovat oznámení o zahajovaných správních řízeních a zkoumat, zda náhodou nejsme jejich potenciálními účastníky.
     Při prosazování vlastních návrhů a stanovisek se doporučuje několik postupů Jedná se např. o získání člena obecního zastupitelstva nebo rady, kterého přesvědčíme o správnosti našeho návrhu, předáme mu všechny podklady a necháme ho vyřídit celou záležitost za nás. Dalším nástrojem je petice (viz VII. kapitola) nebo místní referendum. Místní referendum je zatím málo používáno. Referendem rozhodují občané, kteří mají v obci právo volit, formou souhlasu či nesouhlasu o konkrétně položených otázkách, které patří do samostatné působnosti obce. Návrh na konání referenda může podat občan oprávněný volit v dané obci, pokud jej podpořilo svým podpisem alespoň v obcích nebo městských částech:

     Významným předpisem je z hlediska přímé účasti občanů na rozhodování ve věcech životního prostředí zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Účast veřejnosti tvoří základ při posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen EIA). Cílem je získat od občanů informace, jež často nemají k dispozici ani orgány státní správy ani odborníci, a zapojit veřejnost do rozhodování ve věcech, které se bezprostředně týkají místa, kde žijí. EIA není správním řízením a její stanovisko nemá povahu správního rozhodnutí. Je pouze doporučením a podkladem pro rozhodování správních orgánů při dalších řízeních.
     Účast veřejnosti v procesu EIA má dvě fáze. V první fázi se vyjadřuje k dokumentaci, kterou zpracovává investor a popisuje v ní potenciální vlivy svého plánovaného projektu na životní prostředí. Obec dokumentaci zpřístupní způsobem v místě obvyklým, a to do 5 dnů od jejího doručení. Každý má možnost do dokumentace nahlédnout po dobu 30 dnů a uplatnit k ní písemné vyjádření. Znamená to, že veřejnost má právo vědět, jaký je obsah dokumentace a vyjádřit svůj názor na plánovaný projekt.
     Vyjádření veřejnosti spolu se svým vlastním vyjádřením zašle obec do 14 dnů po uplynutí třicetidenní lhůty k nahlédnutí příslušnému orgánu. Vyjádření veřejnosti je potom jedním z podkladů, které zpracovatel posudku bere v úvahu při zpracovávání dokumentace.
     V případě potřeby může podpořit vyjádření veřejnosti i občanská iniciativa.
     V druhé fázi se veřejnost účastní veřejného projednávání posudku v dokumentaci. Příslušný orgán je povinen do jednoho měsíce od obdržení posudku zajistit veřejné projednávání jeho obsahu a vyjádření veřejnosti včetně občanských iniciativ. Je povinen oznámit místo a čas veřejného projednávání písemně nejméně týden předem všem subjektům, které mají ze zákona právo se ho zúčastnit včetně občanských iniciativ.
     Zákon významným způsobem posiluje postavení občanských sdružení v procesu EIA. Stanoví, že pokud většina osob tvořících občanskou iniciativu založí k další podpoře jejího vyjádření občanské sdružení, je toto sdružení účastníkem správního řízení, rozhoduje-li se v něm o povolení, činnosti nebo technologii. Účastníkem takového řízení je i občanské sdružení, které již existovalo a které podalo vyjádření k dokumentaci. Toto oprávnění má velkou důležitost, protože stanovisko, které je výsledkem EIA, není správním rozhodnutím a není závazné pro orgány rozhodující o projektu v dalších řízeních. Pro tyto orgány to znamená, že mohou určitou činnost povolit, i když stanovisko orgánu příslušného k provedení EIA je záporné. Nevládní organizace jsou tak určitou zpětnou vazbou, protože mají jako účastníci těchto správních řízení právo odvolat se proti rozhodnutí, jež neodpovídá výsledku EIA. Podmínkou je, že se procesu EIA aktivně účastní již od začátku. To znamená, že musí podat písemné vyjádřením již k dokumentaci.
     Informační systém EIA vychází z povinnosti ukládané zákonem MŽP vést souhrnnou evidenci stanovisek o posouzení vlivů na životní prostředí. Poskytuje komplexní informace o aktivitách posuzovaných podle tohoto zákona. Obsahuje hlavní databázi o aktivitách EIA a dále další databáze potřebné k vedení informací o procesu EIA. Je to databáze Oprávněných osob, které vykonaly zkoušku odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí a mají osvědčení ke zpracování dokumentace nebo posudku, databázi Příslušných orgánů, které vedou proces EIA, Oznamovatelů, Dotčených orgánů státní správy, Občanských iniciativ a sdružení, Orgánů územních a stavebních řízení, Katalog obcí a Katalog katastrů. Dále obsahuje databáze pro vedení evidence aktivit s mezistátním posuzováním. Informační systém EIA je nainstalován na MŽP, územních odborech MŽP a na všech okresních úřadech. Všechny potřebné informace lze získat na Internetu na adrese

     Územní plán stanoví urbanistickou koncepci, řeší přípustné, nepřípustné, případně podmíněné funkční využití ploch včetně jejich uspořádání. Zároveň určuje základní regulaci území a vymezuje hranice zastavitelného území.

     Projednávání územního plánu má stanoveno zákonem přesné postupy. Zadání, místo a den projednávání návrhu zadání územního plánu oznámí pořizovatel veřejnou vyhláškou. Návrh zadání musí být vystaven u pořizovatele nebo případně na dalších místech stanovených vyhláškou po dobu 30 dnů k veřejnému nahlédnutí. Do 15 dnů od posledního dne vystavení může kdokoliv uplatnit své podněty. Na základě schváleného zadání zajistí pořizovatel zpracování konceptu územního plánu. Koncept řešení územního plánu se projednává na veřejném jednání. Jeho součástí je výklad, který zajišťuje pořizovatel. Místo a dobu konání veřejného projednávání pořizovatel oznámí veřejnou vyhláškou nejméně 30 dnů předem a zajistí, aby byl koncept řešení vystaven k veřejnému nahlédnutí. Následně je vypracován návrh územního plánu, který musí být vystaven u pořizovatele nebo případně na dalších místech po dobu 30 dnů k veřejnému nahlédnutí. Toto oznámí pořizovatel veřejnou vyhláškou. Ve lhůtě do 15 dnů od posledního dne vystavení může každý uplatnit své připomínky.

     Každý občan má právo se obracet na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. Jednou z forem tohoto práva je petice. Ale pozor na to, že se peticí nesmí zasahovat do nezávislosti soudů a vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírat či omezovat práva občanů, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost, vyzývat k násilí či hrubé neslušnosti. Ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno a výkon tohoto práva nesmí být nikomu k újmě.
     K sestavení petice, opatření podpisů občanů , doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor (není právnickou osobou). Jeho členové jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat při jednání se státními orgány.
     Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Občan musí mít možnost, aby se mohl s obsahem petice před jejím podpisem řádně seznámit. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen. Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby by
lo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena. Dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru zastupovat.      Pro shromažďování podpisů mohou být petice a podpisové archy vystaveny na místech přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu, avšak nesmí dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku. Shromažďováním podpisů může být pověřena osoba, která dosáhla věku šestnácti let.
     Petice musí mít písemnou formu a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává. Podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména,, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru zastupovat.
     Státní orgán, jemuž je petice určena, je povinen ji přijmout, posoudit její obsah a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal nebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.
     Na vyřizování petic se nevztahuje správní řád. Proti způsobu vyřízení tedy nelze podávat odvolání. Na nesprávný postup a vyřízení si lze stěžovat či využít mimoprávní prostředky (např. sdělovací prostředky).
     Stížnost, oznámení nebo podnět pracujících podaný podle vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. je specifickým právním nástrojem, který může občan použít pro styk se správními orgány. V tomto případě nejde o správní řízení. Stížnost a oznámení lze podat jak ústně (o přijetí se sepíše záznam), tak i písemně. Postačí, když občan takový podnět nazve jako stížnost nebo oznámení. Jejich obsahem může být prakticky cokoliv,pokud to souvisí s činností správního orgánu, kterému je adresována. Pokud obsah stížnosti nesouvisí s činností jejího adresáta, je tento správní orgán povinen ji postoupit příslušnému orgánu. Je vhodné vždy adresovat stížnost tomu orgánu, který je bezprostředně nadřízen orgánu, proti kterému stížnost směřuje. Tento orgán má povinnost stížnost bezprostředně vyřídit (nejdéle do 30 dnů) a informovat o tom stěžovatele. Problém je, že způsob vyřízení záleží zcela na dotyčném orgánu a nelze ho prozkoumat jiným nezávislým orgánem. Stížnost lze podat ve stejné věci znovu.

     Závěrem lze říci, že výše uvedené informace by měly tvořit určitý praktický návod, jak postupovat v mezích zákona a přitom změnit některá rozhodnutí úřadů nebo nasměrovat klíčové rozhodovací mechanismy tak, aby nedocházelo k poškozování životního nebo přírodního prostředí a krajiny. Kvalita a esteticko-lidský rozměr dobrého okolí lidských sídel závisí na přímém vstupu veřejnosti jako celku do rozhodování o dalším rozvoji. Vzhledem k tomu, že každý rok přináší nové úpravy v našeho právního řádu, je nutno sledovat nová znění zákonů a při vstupech do rozhodovacího procesu si ověřit, zda nedošlo k případným změnám v příslušných předpisech (zákony, novely, vyhlášky, nařízení, normy, atd.).
     Pro zapojení do procesů rozhodování je v současné době v ČR vyškoleno dostatek osob schopných pomáhat občanům v regionech a podporovat je při jejich činnosti na ochranu prostředí. Není tedy nutné bát se vystoupit proti nepravostem nebo zlořádu úřadů, navíc kdo nic neudělá, pak si nemůže oprávněně stěžovat. Jinými slovy se v našich šířkách říká : Kdo se bojí nesmí do lesa! (v Čechách a na Moravě byly dříve lesy skoro všude).